První známky osídlení území Vysočan jsou dle archeologických nálezů datovány do období pozdní doby kamenné. Původ názvu Vysočany je odvozován od pojmenování vsi vysočanů, lidí bydlících na vyvýšeném místě nebo přišlých z některé vsi Vysoké. Vysočany vznikly jako osada u břehu potoka Rokytky, kde se sbíhaly cesty.
První písemná zmínka o Vysočanech pochází z roku 1239, kdy král Václav I. daroval kladrubskému klášteru benediktinů 128 vsí, mezi nimi i Vysočany. Benediktini však začali tento majetek po částech rozprodávat, což zapříčinilo velkou rozmanitost vlastnických vztahů. Ve Vysočanech se v důsledku toho nevytvořilo přirozené centrum, jakým bývala náves.
Jakési pomyslné centrum Vysočan tvořil vysočanský dvůr, který se nacházel v místě mezi dnešní Freyovou a Bassovou ulicí. Pravděpodobně počátkem 14. století byl dvůr rozšířen a byla vystavěna vysočanská tvrz. V 19. století koupila dvůr Freyova rodina, která zde provozovala mlékárnu. Statek byl v březnu 1945 poškozen spojeneckým náletem a z tvrze se dodnes zachovaly pouze zbytky ohradní zdi.
Do 19. století převažovaly ve Vysočanech vinice, pole, zahrady, roztroušené hospodářské dvory a letní sídla bohatých Pražanů. Z místních viničních usedlostí Krocínky, Flajšnerky či Jetelky se dodnes povětšinou zachovala pouze jejich jména v místních názvech. Pozemky usedlosti Krocínky byly koncem 19. století rozpalcelovány a zastavěny. Samotná usedlost v roce 1933 vyhořela a již nebyla obnovena.
Počátky průmyslu ve Vysočanech jsou spojeny s rodem Freyových. V roce 1835 založili ve Vysočanech v dnešní ulici Ke Klíčovu cukrovar, který se tak stal prvním průmyslovým podnikem v obci. Výroba v cukrovaru byla ukončena v roce 1915, po druhé světové válce se cukrovar stal součástí areálu sousedních Odkolkových mlýnů.
Nedlouho poté, co byly ve Vysočanech položeny základy budoucí industriální éry, započala i historie firmy Odkolek. V roce 1840 se František Serafín Odkolek stal novým mlynářem v Sovových mlýnech na pražské Kampě. Následně se oženil s dcerou majitele mlýnů Františka Trödla. Po jeho smrti v roce 1850 se pak František Odkolek stává majitelem mlýna na Kampě a firma František Odkolek byla zapsána do firemního rejstříku.
V polovině 19. století bydlelo ve Vysočanech v 58 domech pouhých 644 obyvatel. Nízká obydlenost území byla způsobena především velkou vzdáleností od Prahy. Pomalý rozvoj Vysočan ukončilo až bourání pražských hradeb a zavedení železnice. Důležitým impulsem pro toto území bylo především vybudování Trutnovsko-kralupsko-pražské dráhy a vysočanského nádraží v roce 1872.
Rozvoj Vysočan přišel s průmyslovou revolucí. Výrobní závody zde však na rozdíl od jiných pražských částí vznikaly na volných prostranstvích. Podobu zástavby tak udávala především racionalita výroby. Na počátku 20. století ve Vysočanech fungovaly průmyslové podniky jako např. světoznámé ČKD, Aero, Avia nebo Praga. Dodnes je patrné, že původní části obce nikdy nesrostly s průmyslovými areály. Teprve s rozvojem průmyslu začala ve Vysočanech růst i potřeba bydlení. Nové činžovní domy až dodatečně doplnily vysočanské továrny a výrazně navýšily počet obyvatel.
V druhé polovině 19.
století své podnikání na Kampě dále rozvíjela i rodina Odkolkových. Přikoupila
další mlýny, začala provozovat pekárnu a vlastní síť pekařských prodejen.
V roce 1896 však mlýn na Kampě zcela vyhořel a Magistrát obce pražské již
nepovolil výstavbu nového moderního provozu s komínem, který by
obyvatelstvu kouřem znepříjemňoval život. Firma si proto najala tzv. Novotného
a Veselého mlýny, pekárna na Kampě ale fungovala dál.
Na počátku 20. století vznikaly nové mlýnské podniky a firmě Odkolek narůstala konkurence. Ředitel firmy Alexander Schück tak přišel s myšlenkou zřídit také v Praze po vzoru jiných velkoměst velký moderní mlýn spojený s pekárnou.
V roce 1912 byla firma Odkolek přeměněna v akciovou společnost a výrobu přesunula do Vysočan, kde vystavěla moderní velkomlýn a pekárnu. Velká pozornost byla věnována vzhledu výrobních provozů, architektonická podoba továrny byla svěřena vídeňskému architektovi Hubertu Gessnerovi. S přestěhováním firmy se změnil i firemní znak, na ozubené kolo vyplněné písmeny F. O. V., tedy František Odkolek Vysočany.
V roce 1918 zasáhl mlýn ve Vysočanech velký požár. Dnešní podoba sila, mlýnice a moučnice pochází z roku 1918, kdy byly budovy po požáru podle Gessnerova projektu opět obnoveny. Velká budova mlýnského provozu se nachází v západní části areálu a její součástí bylo i silo, mlýnice s věží vodojemu a moučnicí, následovaly pekárenské provozy propojené můstkem s moučnicí a budova administrativy. V severní části pod svahem pak byla kotelna s komínem, strojovna a další technologické objekty.
Počátkem 20. století Vysočany prošly bouřlivým rozvojem a počet obyvatel výrazně narůstal. V roce 1902 byly Vysočany povýšeny na město a v roce 1922 se s více než 8 500 obyvateli staly součástí tzv. Velké Prahy.
Výrobní kapacity pekáren Odkolek byly navyšovány stavbou dalších budov. V roce 1920 již měla firma 350 zaměstnanců a 36 prodejen ve Velké Praze. Do roku 1939 byla vybudována síť 89 prodejen a v roce 1945 pekárny zaměstnávaly na 700 osob. Od roku 1923 Odkolek pod značkou Odma začal vyrábět jemné pečivo, cukrovinky a perník. Firma dále vyráběla těstoviny, prášek do pečiva či vanilkový cukr.
Firma Odkolek patřila po druhé světové válce k největším firmám svého druhu u nás a byla znárodněna. K úplnému znárodnění došlo 1. března 1947. Po únoru 1948 byly pod Odkolek včleněny i ostatní pražské pekárny a některé potravinářské provozy. V roce 1952 název Odkolek zanikl, když národní podnik Odkolek změnil své pojmenování na Pražské pekárny a mlýny.
Po roce 1990 byl podnik opět privatizován. Bohužel znovuobnovená firma Odkolek, a. s., v roce 1994 výrobu ve Vysočanech ukončila. Firma areál definitivně opustila v roce 2005 a prodala jej soukromému vlastníkovi.
Ministerstvo kultury zapsalo v roce 2006 na seznam památek administrativní budovu pekáren Odkolek od rakouského architekta českého původu Huberta Gessnera. Budova z let 1910-1911 představuje raný příklad české architektonické moderny. Budova někdejšího mlýna nebyla prohlášena za památku, protože v letech 1975-1983 prošla celkovou rekonstrukcí, během které byla odstraněna dobová strojní a technologická zařízení. Dodnes se ale jedná o pozoruhodnou architekturu s charakteristickým cihelným pláštěm.